
Rafa Nadal: „Ani na okamžik jsem nepomyslel, že bych odešel z tenisu.“
(CNN) – Nevyhledává pozornost, i když se přirozeně předpokládá, že je středem pozornosti všude, kde se objeví. Nenávidí roli oběti i přes zranění, kvůli kterému opustil soutěžení po téměř čtyřech měsících.
Tenis je jeho život, no nechtěl, aby ho toto nucené přerušení potopilo citově. Proto také opakoval, že není nemocný a že vlastní soucit by byl nedostatkem respektu pro ty, kteří opravdu trpí.
Rafa Nadal v celé své kráse. Poprvé jsme se setkali osobně jen před rozhovorem. Řekl, že musí požádat o laskavost. Myslela jsem si, mylně, že chtěl příznivější rozhovor, lišící se od toho, čím jsou politici za normálních podmínek vystaveni. Ale ne. Jeho žádost byla překvapující a jedinečná. Chtěl stejnou „tvrdost“. Nechtěl zvláštní zacházení.
Příběh odhaluje podstatu osobnosti. Pokora je jeho ochranná známka a není nucená nebo falešná. To je to, co z něj vyzařovalo v jeho domě velmi brzy, když nebyl hvězda, a teď to reprodukuje ve svém prostředí, skupině, kde má jeho rodina velkou váhu, a to zejména jeho strýček Toni, jeho trenér.
S CNN přichází jeho tiskový mluvčí Benito Pérez-Barbadillo a Rafa Maymo, jeho fyzioterapeut. Jsou jeho týmem a pracují pro něj, no hlavně jsou přátelé. Jdou s ním, poradí mu, jsou vždy s ním. Rafa jim vždy naslouchá, přestože po deseti letech na nejvyšší úrovni soutěžení má svá vlastní kritéria, což se projevuje v každé odpovědi na veřejnosti a v soukromí.
Rád je informovaný a hovoří o běžných problémech, které nastávají v průběhu makeupování. Poté se nevyhýbá ani žádným otázkám CNN.
Podívá se na tebe a zatímco odpoví, jeho ruce jdou lehce nahoru a dolů na zraněné koleno, připomínající zvířata s těmito malými gesty. Čas ukáže, jestli budeme moci vidět stejného Rafu (jakým je vždy) na kurtech. Ale jasně, že se ani tentokrát nebude vzdávat.
V roce 2005 mu lékaři řekli, že další újma by ho mohla ze soutěže navždy vyloučit.. A od té doby všechno proměnil ve vítězství. To je Nadal, který je schopen udělat nemožné možným.
Read the rest of this entry »