Je zřejmě největším válečníkem, jakého tenis poznal. Brutální síla, neutuchající vytrvalost. Za vítězství by položil život. Jaký kontrast, když se ponoříte do jeho života mimo svět tenisových lajn. Potkáte slušného a bojácného chlapce. „Je to můj srabík,“ říká o něm láskyplně sestra Maria Isabel. Má strach ze tmy, z bouřky, z hluboké vody v moři i psů, panicky se obává o zdraví rodiny. I pro ni by položil život, stejně jako pro své tituly. RAFAEL NADAL (26), jeden z nejlepších sportovců všech dob.

MALÝ DÉMON

Jeho jméno bude navždy spojováno s nezdolnou vůlí vítězit. „Nevadí mi pro tituly trpět,“ vysvětloval v červnu po zisku rekordního sedmého titulu na Roland Garros. „Nenávidí porážky. Byl chorobně soutěživý už jako malý kluk, když hrál fotbal v garáži. Při hře se z něj stával malý démon,“ říká o povaze svého syna Ana Maria Parerová.

Nadal měl odmalička na sporty talent (byť sám tvrdí, že ten jeho se s tím Federerovým nemůže rovnat). Zpočátku se jevil jako jasná volba fotbal. „Rafův“ strýc Miguel Angel Nadal kopal za Barcelonu, byl stálicí španělského národního týmu, a když si šel zahrát s malým synovcem, musel uznat, že je šikovný. Nadal strýčka často tahal při návštěvách z postele časně ráno, aby si šel s ním zakopat. „Bral jsem fotbal stejně vážně jako tenis. A bavil mě víc!“ říká.

Další z Nadalových strýců Toni však měl jiné plány. Byl tenisovým trenérem a přirozené údery malého Rafaela se nedaly přehlédnout. V osmi letech vyhrál španělský šampionát do dvanácti let. „Dodnes to pokládám za jedno z největších vítězství kariéry. Čtyři roky jsou v tomto věku obrovský rozdíl. Byl to pro mě stimul pro další práci,“ vyznal se Nadal v knížce Rafa: Můj příběh, která nedávno vyšla i v češtině.

Read the rest of this entry »